Egypt „Cesta mimo realitu“
červen - srpen 2007
Ranní motliba
Naše dvouměsíční výprava do Egypta začala hledáním bytu a následně tanečními festivaly v Káhiře. A tak jsme první dny trávili v hotelu na náměstí Tahrir v centru města. Po prohlídce několika bytů jsme se rozhodli pro část Maadi a rychle se nastěhovali J Dům se nacházel v klidné čtvrti plné zeleně avšak přímo přes ulici jsme měli mešitu. Každé ráno o půl páte jsme se budily se zpěvěm „Alláhu Akbar…“ a snažily se hned spát. Po týdnu jsme si zvykly a už zaspávaly. Po pozdějším průzkumu jsme zjistily, že na tuto ranní modlitbu chodí v průměru 5 lidí. Po nějaké době jsme dokonce „adoptovaly“ kočku, která se k nám chodila najíst a hledat přátele, kromě nás měla asi více majitelů, kteří ji takto krmili a tak byla dobře živená a i když z ulice tak čistá. První dva týdny jsme se pak ničily na workshopech nejrůznějších tanečnic a tanečníků převážně z Egypta a tak jsme mohly porovnávat Nile Group Festival a Ahlan Wa Sahlan. Zůčastnily jsme se i párty a galavečerů ve velkém stylu a u mě přesto vítězí Ahlan Wa Sahlan.
Sheyla a Zahra, Ahlan Wa Sahlan
Dny v Káhiře
Klasické výlety na pyramidy v Gíze a parfumerie jsme si už dávno prošly a tak jsme se vydávaly nejčastěji na výlet do Citadely a mešity Mohameda Aliho, odtud vám celá Káhira leží přímo pod nohami… Další zastávkou po cestě je bazar Khan El Khalili, kam jsme chodily za nákupy a na oběd a následně odpočinout do mešity Al Azhar, která se sice nachází na rušné třídě avšak uvnitř není nic slyšet a můžete příjemně trávit odpoledne filozofováním a dialogem náboženství s „pracovníky“ mešity, kteří nám dali spoustu materiálů o islamu i křesťanství. Velice se zajímali o dialog těchto dvou největších naboženství a to nás těšilo. Hned „za rohem“ je ráj uprosřed Káhiry a to „Zahrada Al Azhar“ na kopci nad Káhirou s výhledem na město a Citadelu. Večery byly chladnější ale příjemné a tak jsme je trávily v tamní kavárně, dokonce se mi podařilo ukecat lístky na cenu pro místní když jsem předstírala, že jsem egypťanka, s mojí slovní zásobou 10ti slov v arabštině to byl zázrak J
Mešita Al Azhar, Káhira
Noci v Káhiře
Noci jsme trávily výjezdy do města a do klubů, kde vystupují tanečnice. Pestrou škálu podniků od hospod, kolem kterých se procházely egyptské prostituky až po restaurace kde se za vstup platí 1200,- jsme zvládli i za jeden večer. Když jsme se ve 2h ráno dostaly do klubu El Leil, vystoupení bylo na začátku. Jelikož bylo léto, Káhira byla plná lidí ze Saudské Arábie a okolí, kteří sem přijíždí za levnou dovolenou a tak se hudba v klubu nesla v rytmech ze zálivu. Během večera se předvedl i zpěvák Sad El Soghier, populární egyptský zpěvák a zaznělo také spousta známých skladeb i z oblasti folklóru. Nikdy nás ovšem nezklamal podnik Nile Maxim, kde pravidelně tančí skvělá Asmahan a ostatní tanečnice. Jídlo si neužijete ale taneční vystoupení vám to zcela vynahradí a cenu za vstupenku zase zapomenete při noční plavbě po Nilu…
Randa Kamel, Nile Maxim, Káhira
Káhirské Metro
Nejlevnější a dokonce i nejspolehlivější doprava po Káhiře je místní metro, které vás doveze na každý konec města a když ne, taxíkem jste tam za chvíli. Při natáčení našeho amatérského dokumentu právě v metru jsme byly přistiženy policistou a následně se příjemně proběhly, od té doby víme, že se v káhirském metru nesmí natáčet, pozor na to! Pokud vyrážíte často a v noci, je dobré mít „svého taxíkáře“, o kterém víte že umí dobře anglicky. Co se neosvědčilo jsou autobusy, které nejezdí podle jízdního řádu a dokonce ani ne podle zastávek a musíte se tedy zeptat nejdřív řidiče jestli jede vaším směrem.
S batohem na zádech…
Náš první výlet jsme směřovaly na sever a to do Alexandrie k příležitosti premiéry projektu Mahmuda Redy – třídenní folklórní show v alexandrijské knihovně. O této show si můžete přečíst víc v článku „Show Mahmuda Redy“. Dny jsme trávily opalováním a procházkami po městě, kde jak jsme zjistily není moc k vidění. Po dvou dnech jsme se vlakem vydaly zpět do Káhiry abychom stihly taneční seminář…
Po nakupovací odmlce jsme se vydali na 9h trvající cestu vlakem do Luxoru s jedním batohem na zádech a v kupé plném mužů… ač cesta byla přes noc, stejně jsme nespaly a spořádaly skoro celou svačinu, takže batohy byly poloprázdné. Ostatní též nespali, jeden starší pán vydržel číst noviny 5h a pokračoval louskáním oříšků, další pro změnu většinu času trávil mimo kupé. Když vycházelo slunce, sledovaly jsme okolní krajinu plné zeleně, palem a ranní mlhy. Města se brobouzela a sedláci vyjížděli do polí, minuly jsme několik malinkých vesniček než jsme přijely do Luxoru. Ještě ve vlaku jsme se seznámily s Josem, španělský cestovatel, který rovnou z Číny zaletěl do Egypta. A tak jsme přibraly nového člena do naší výpravy. Hned po ubytování jsme se vydaly do Údolí Králů a Královen, kde kromě nádherné skalnaté pouště a hrobek, které byly jedna jak druhá, nebylo nic k vidění. Chrám královny Hatšepsut stál za to, i když nebylo možné jít dovnitř, byl odtud krásný výhled na druhou stranu Nilu, na Luxor. Nejvíc se mi líbil právě ten rozdíl, egypťané považovali kvůli skalám a poušti západní pobřeží Nilu za město mrtvých a tak lidé žili ve východní, zelené části – Luxoru. V Luxoru kromě těchto nejznámějších památek můžete vidět i Karnacký chrám a chrám Luxorský. I v tomto městě najdete taneční vystoupení a plavby po Nilu. I my jsme se vydali na plavbu plachetnicí a pozorovali jsme s nadšením západ slunce nad nádhernou krajinou zatímco jsme smáčely naše nožky v řece života- Nilu… 
Luxor se stal na chvíli naší základnou a odtud jsme se vydaly do Abydosu a Dendery. Abydos se nachází pár hodin od Luxoru na západ a nádherně zachovalý chrám zasvěcený bohu Usirovi se nachází na náměstí uprostřed malé vesničky, na rozdíl od Dendery, který se nachází v krajinné oblasti. Dendera je dokonale propracovaný nádherný chrám s řeckořísmkým vlivem architektury. Do těchto měst se ale bez policejního doprovodu nedostanete, zkusíte to jen jednou…
Další cesta byla z Luxoru do Asuánu, nejjižněji položeného města v Egyptě. Čím jižněji jsme se dostávali tím atmosféra byla příjemnější a lidé milí. V Asuánu jsme bydlely v hotelu přímo na nábřeží a měli jsme výhled na Kitchnerův ostrov, který byl naší první zastávkou. Tento ostrov se jmenuje podle velitele, který vedl úspěšně egyptské vojsko do Súdánu a z ostrova následně vytvořil botanickou zahradu poté co ho dostal darem. Z tohoto ostrova jsme se přemístily lodí hned k sousedům na ostrov Elefantin, kde jsou stále ještě malebné nubijské vesničky. Příjmenou procházku nám zajistil venkovský klid a hrající si děti. Večer nás pozvaly na nubijskou večeři a tak jsme se tam odvážně vydaly a i když doma chovali zatím malého krokodýla, tak jsme i přežily ;-)
Po třech hodinách spánku jsme už musely na další cestu a to do Abu Simbel, chrám nedaleko súdanských hranic a přímo u Nilu. Místo, které navštíví tisíce turistů denně je asi na druhém místě v popularitě hned po pyramidách v Gíze. Dále nezajímavá Asuánská přehrada a obelisk. Zajímavou podívanou byl chrám ve Philae na který jsme si koupily vstupenku avšak po projití branou jsme zjistily, že zvlášť si musíme zaplatit i loď která nás tam dopraví, holt jsou asi i tací, kteří si tam doplavou. Vyčerpané z neustálého cestování sem a tam nás čekala poslední cesta a to zpět do Káhiry, kterou jsme strávili 13h ve vlaku. Dalších pár dnů jsme jen dospávaly hodiny, které nám chyběly.
Dahab
Ke konci naší výpravy po Egyptě jsme si dopřály „flákací dovolenou“ v Dahabu, kde jsme se jen potápěly a opalovaly. Bydlely jsme v pěkném hotelu přímo vedle skalnaté pouště a nejkrásnější byl asi pohled na noční oblohu, kde z pláže byla vidět snad každá hvězda… Na cestě zpět při nás stáli všichni andělé- nejdřív v hotelu nefungoval terminál na kreditní karty a my němohly zaplatit, nakonec jsme jeli do města hledat fungující bankomat a tím pádem jsme nestihly autobus z Dahabu do Sharmu. Jely jsme taxíkem až do Sharmu, když jsme přijížděli 5 minut po odjezdu autobusu z Sharmu do Káhiry na který jsme měly přestoupit, při zběsilém běhu k nádraží všem došlo, že dobíháme již odjetý autobus, naštěstí se ale autobus otáčel a vracel po stejně cestě, takže ho pro nás zastavili a my se přes všechno dopravily do Káhiry.
Návrat
Jedno z největších dobrodružství byla cesta na letiště z asi 20kg nadváhou kufru každé z nás, naštěstí jsme proklouzli z menší pokutou a už jsme se chystaly na pasovou kontrolu a modlily jsme se, aby si nevšimli propadlého víza… Marně… po další pokutě jsme už čekaly na naše letadlo a v pořádku se dostaly zpět do rodné vlasti…